Blog

Pracovat v zahraničí je snem mnoha lidí, ne všichni se ale nakonec odhodlají a podniknou k tomu konkrétní kroky. Michal (36) je lékař, který měl od začátku své pracovní dráhy jasno a i díky znalosti němčiny se mu podařilo získat práci a přátele v Německu, kde, jak sám říká, už zapustil kořeny.

Rozhovor s ním může být inspirací nejen pro budoucí lékaře, ale pro všechny, kteří uvažují o životě a práci v Německu. Pokud dočtete až do konce, dostanete od Michala radu, jak se (konečně) naučit německy… J

Pozn.: S Michalem se známe už od gymnázia, proto si v rozhovoru tykáme.

Mohl bys na úvod říct, kde, jak dlouho a v jakém lékařském oboru působíš?

Já už se jedenáct let toulám po Sasku, začal jsem v malé okresní nemocnici a momentálně pracuji v jedné velké krajské. A abych se pochlubil – mam atestaci z anesteziologické, intensivní a urgentní medicíny. Zkrátka dělám narkózy, starám se o kriticky nemocné pacienty na ARO a jezdím se záchrankou.

Plánoval jsi už během studia medicíny, že nezůstaneš v Česku?

Ano. Někdy během posledního nebo předposledního roku studia jsem si musel položit otázku, jestli chci v Česku pracovně zůstat. A čím vice jsem jako student ten systém poznával, tím více jsem si říkal – „no to ani omylem“

Proč ses rozhodl odejít pracovat právě do Německa? Vím o tobě, že umíš i výborně anglicky. Nelákaly tě i jiné země?

Německo byl dobrý kompromis. Nechtělo se mi daleko od rodiny, řeč mi nebyla tak úplně cizí, u nás v pohraničí máme dost často němčinu jako první cizí jazyk a zatajit finanční a profesní stránku věci by rovněž nebylo upřímné. Navíc minimálně Sasové jsou nám i kulturně velmi blízcí, takže to byl víceméně jenom přechod na jinou řeč.

Co všechno je potřeba k tomu, aby mohl český lékař pracovat v Německu? Na jaké úrovni musí být jeho němčina a jak to dokládá?

Když jsem před 10 lety začínal, byl vyžadován certifikát na úrovni B2, což znamená, že člověk rozumí a umí mluvit. Pokud se nepletu, momentálně je dokonce nutnost doložit úroveň výš, to je C1 od v Německu certifikovaného institutu – například Goethe Institut. * Nicméně, a to si necháme jenom tady na blogu – dost často se u nových zahraničních kolegů ptám, jestli tohle je ona úroveň, v tom případě si mohu do životopisu psát „Swahilstina C2“ (smích).

*Pozn.: Lékaři ze zahraničí musí pro získání aprobace v Německu doložit svoji znalost němčiny certifikátem B2 a k tomu složit odbornou jazykovou zkoušku tzv. Fachsprachprüfung na úrovni C1.

Jaký byl začátek tvojí profesní kariéry? Narazil jsi i přes pokročilou znalost němčiny na nějakou jazykovou bariéru vůči ostatním kolegům nebo pacientům?

Německé specifikum, které díky naší malé zemi neznáme, jsou nářečí.  Jenom tady v Sasku se pohybuji na hranici tří oblastí – Vogtland, Erzgebirge (Krušnohorsko) a Zwickauer Land. A opravdu přízvuk a tón řeči se dost liší. Nicméně člověk si rychle zvykne a naposlouchá. Stejně tak je přirozené, že během života tady spousta gramatických zákonitostí automaticky odpadne a jeden začne němčinu prznit jako místní – polykání koncovek, zkracování slov, slang, místní názvy a slova a v neposlední řadě zejména mezi mladými – ta příšerná Denglisch – kdy nahradíš německé slovo, které neznáš anglickým.. No prý je to cool.

Co bys řekl o životě a práci u našich západních sousedů?  Jaká je realita života a práce v Německu versus tvoje dřívější očekávání?

To je otázka asi na celou knihu, takže jen stručně. Díky tomu, že za rodinou to mám hodinu jízdy, nemám úplně pocit, že bych byl někde ztracen v zahraničí. Přeci jen, člověk se naučí řeč, z kolegů se stanou přátelé a zapustíš kořeny. Co jsem se v životě naučil – zjisti, kdo jsi, měj srdce na dlani, znej svou cenu a respektuj ostatní stejně jako sebe. A zapadneš perfektně i mezi lidojedy.

Práce je příjemná, jsou tu dobré pracovní podmínky a možnost profesního růstu. Někdy mám pocit, že zejména kritika se tu moc nevyjadřuje, všechno se až přehnaně žehlí. Asi to souvisí s tou extrémní německou přesností a korektností. Já mám radši, když se něco pokazí, sednout si, pořádně se porafat a pak najít řešení.

A na závěr? Kdo z tvých čtenářů se chce naučit německy, mám jen jednu radu – mluvit, mluvit, mluvit. Chyby odstraníš v procesu učení a výslovnost se taky zlepší. Přízvuk nezmizí, podle toho tě i přes perfektní gramatiku vždycky poznají, ale o to více témat k rozhovoru a drtivá většina lidi je strašlivě zvědavá odkud jsi, co děláš a proč mluvíš tak dobře německy. Jazyk se z knížky nenaučíš. Jdi ven!